Před samotným výstupem jsem si přečetla mnoho článků o cestě na Pico del Teide, nechtěla jsem nic podcenit. Ve většině jsem se dočetla, že je cesta středně náročná, není potřeba žádná příprava ani speciální vybavení. Popíšu vám, jaké to bylo pro nás…
Výstup se dá zvládnout za jeden den, ale je to náročnější. Mnohem pohodlnější je přespat v cca polovině cesty na Refugio Altavista a výstup tak rozdělit do dvou dnů. My se rozhodli pro jednodenní výstup.
Pokud chcete sopku zdolat, je nutné si zařídit povolení. Toto povolení je zdarma a seženete jej na oficiálních stránkách národního parku Teide ZDE Pozor, povolení je pouze pro 150 osob / den a tak je někdy i 2 měsíce dopředu zabrané. Jelikož jsme kupovali letenky cca měsíc předem, neměli jsme šanci sehnat toto povolení. Pokud jste na tom stejně, nezoufejte, správci parku jsou zde s příjezdem první lanovky (od 8h) do odjezdu poslední lanovky (17h). Takže jsme si výstup naplánovali tak, aby jsme se nahoře pohybovali až po 17h. Pokud je větrno, lanovka vůbec nejede, tím pádem tam nejsou ani správci parku a můžete v klidu projít. Pokud se rozhodnete přespat v cca polovině cesty na Refugio Altavista, povolení získáte k výstupu automaticky.
Cesta z Puerto de la Cruz
Ráno kolem 9h vyjíždíme ze severního města Puerto de la Cruz na malé parkoviště u Montaña Blanca Sendero. Google mapy nás táhli zkratkou, která vedla přes ten nejvíc strmý kopec, jaký jsem kdy viděla. Měli jsme půjčené malé autko Volkswagen Up. 😄 Pořádně jsme se do kopce rozjeli a věřili, že to vysavač zvládne. Nečekaně auto v půlce kopce zastavilo a nešlo s ním hnout ani nahoru ani dolů (zablokovaly se brzdy). Ulička byla úzká, po stranách byly malebné domečky. Najednou na nás z vrchu začalo najíždět popelářské auto, řidič mával rukama kolem sebe.🙈 Domorodci začali vylézat ze svých domečků a vyzvídali co se stalo. My neuměli španělsky, oni neuměli anglicky. Rukama nohama jsme se nějak domluvili, potlačili nás, odblokovaly se nám brzdy, a my mohli potom vycouvat. Milimetr dopředu, milimetr dozadu, milimetr dopředu, milimetr dozadu… domorodci měli smrt v očích, když jsme najížděli na jejich domečky.Samozřejmě na okolo vedla cesta, která nebyla tak strmá a tak jsme potom jeli po ní. Aby se vám podobná situace nestala, doporučuji si pronajmout buď silnější auto nebo si dávejte pozor, kudy vás vede navigace.
Jdeme na to!
V 11h jsme dorazili na parkoviště u Montaña Blanca Sendero. Sebrali jsme batoh s vodou a jídlem a vydali se na cestu. Nahodili jsme rychlejší tempo, ať doženeme ztrátu z incidentu s autem.Cesta prvních cca 5km byla příjemná, mírné stoupání, krásné výhledy do pustiny, kterou zanechala sopka. Potom začalo strmější stoupání, ale stále to bylo zvladatelné takže jsme udržovali rychlejší tempo. Po chvíli jsme chodili už jen po velkých kamenech, kopec strmý, zpomalili jsme. Najednou, po 3h cesty, když už jsme opravdu nemohli na nás vykoukla Refugio Altavista - chata, kde spousta turistů přespává a v brzkých hodinách se vydávají na vrchol Pico del Teide pozorovat východ slunce. My jsme zde nepřišli přespat, chtěli jsme sopku zdolat během jednoho dne. Docházela nám voda, ale věděli jsme, že je na chatě občerstvení. Vydali jsme tam nějakou vodu koupit, ať můžeme zase pokračovat. Chata byla zavřená, k dispozici byl pouze automat na mince a my měli pouze bankovky, tyjo není to pech? 👎 Na chatě bylo několik turistů, ptali jsme se, zda nám nerozmění, ale nechtěli moc komunikovat... Nějakou vodu jsme ještě měli a věděli jsme, že těsně pod vrcholem je bufet, občerstvíme se tam, a tak jsme zase pokračovali.
Po několika metrech potkáváme staršího pána, který už nemohl ani nahoru ani dolů (trochu nás to vyděsilo), hledal svého syna a manželku, prý jsou někde nahoře a jestli jim vzkážeme ať jdou za ním. Samozřejmě vyřídíme. Pokračujeme dál, začínáme cítit jak jsme najednou unavení, špatně se nám dýchá, tváře bez barvy, nikde nikdo, ale pořád jdeme. Potkáváme nějakou paní se synem, nejspíše manželka od pána, vyřídili jsme vzkaz. Oni nás informují o tom, že lanovka je zavřená protože je větrno. Jsme v šoku, ptáme se, zda je tam otevřen aspoň bufet, abychom si mohli koupit vodu. Říkají, že je vše zavřené. Začínáme zvažovat, zda to otočit a jít zpět, vodu už jsme skoro neměli a jsme opravdu vyčerpaní, ale nechceme to vzdát, když už jsme urazili takový kus.
Slunce pralo, dýchalo se hůř a hůř a začínalo se ochlazovat. Dopili jsme poslední zbytky vody, posilnili se nějakou tyčinkou a rozhodli se pokračovat, cíl je přece už jen kousek!
Po hodině jsme teprve u lanovky, cíl v nedohlednu, už nemůžeme. Dáváme dlouhou pauzu, vše je tu opravdu zavřeno, takže jsme bez vody. Začínám mít strach...
Během odpočinku potkáváme sympatický pár, který nám říká "už jen kousek!". Ptají se nás, jestli nám je dobře, prý jsme bledí, rty máme vysušené a nabízí nám vodu. Povyprávěli jsme jim, jak jsme si chtěli koupit vodu v automatu, který nebere bankovky. Tito neskutečně ochotní lidé nám darovali nějaké drobné, abychom si při cestě nazpět mohli koupit vodu. Po rozhovoru, který probíhal v angličtině jsme nakonec zjistili že jsou to slováci, jak je ten svět malý! Povzbudili nás a my se vydali pokračovat. (Jestli se k nim někdy článek dostane, ještě jednou děkujeme, zachránili jste nám život)
Posledních 500m (od lanovky do samotného kráteru) mám vrytých do paměti nadosmrti. Co krok to extrémní zadýchání. Každou minutu jsme si museli sednout a odpočívat, opravdu jsme si sáhli na své dno. I přes to všechno mě ani na vteřinu nenapadlo to vzdát, pořád jsem si říkala, už jen pár metrů!
Asi po hodině jsme se doplahočili na vrchol! Totálně vyčerpaní, bolí nás nohy, záda, nedá se dýchat, smrdí tu síra, ale jsme neuvěřitelně šťastní. Zdolali jsme třetí nejvyšší sopku světa, nejvyšší horu Španělska! Ten pocit, když něco zdoláte vlastníma nohama, neskutečný. Jakmile spatříte výhled, zapomenete na celou tu nekonečnou cestu - stojí to za to!
Cesta nahoru nám trvala cca 6h a nazpět asi 4h.
Má doporučení:
Vemte s sebou hodně vody, nespoléhejte na bufety, ať nedopadnete jako my 😀Určitě je vhodná pokrývka hlavy, celá trasa je pod přímým sluncem, není se kam schovat
Dobře se natřete opalovacím krémem s vyšším faktorem
Video z naší zdlouhavé cesty:
(spoustu záběrů jsem vystříhala, nenechte se zmást, bylo to opravdu náročné)
Žádné komentáře:
Okomentovat